Wow, to bylo příliš dávno, co jsem naposledy aktualizován můj blog. Omlouvám se, ale věci v životě jsou šílené.

Mnozí z vás pravděpodobně viděl některé tweets nebo slyšel mě podcast řekl, že mám spoustu ne zábavné věci děje, ale nikdy jít do detailů. Není to, že nechci sdílet, je to, že nechci snižovat každý. Takže, tady je to, co to už děje, počínaje od začátku.

Přestěhovala jsem se zpět domů v roce 2005 na pomoc vzít péči o mé babičky, když ona byla diagnostikována s rakovinou. Jelikož jsem práci druhá směna, jsem se starala o ni v průběhu dne, když moje máma byla v práci. Krátce poté, co moje babička zemřela v roce 2006, moje máma začala pomalu jít dolů také. V loňském roce, i když, moje máma opravdu začaly se obrátit k horšímu. Ona potřebuje oba boky nahradit, má infekci v její levé ledviny, která se rozšířila mnohem více nyní, a ona má také rakovinu. Nemá nedostal nic dělat z toho nic, protože nemá žádné zdravotní pojištění. Ona také nemůže dostat invalidní, protože její šéf nezašle papírování na sociální zabezpečení (v případě postižení finanční prostředky pocházejí) za posledních 10 let. Také, protože ona vlastní dům (zděděná od babičky), nemůže dostat žádný druh low-příjem pomoci. Ona odmítá mít cokoli udělat, protože si nemohou dovolit a neobtěžoval jít na úřad sociálního zabezpečení, aby i vyzkoušet a starat se, jak se věci tak, aby s tím. Našel jsem i dát do pořádku všechny její přiznání daně z příjmů z posledních 10 let, aby se mohla jít postarat o to, ale více než o měsíc později, stále nic.

Ona si sotva chodit po většinu času. Ano, ona je stále pracuje, ale ona nebude moci mnohem déle. Ona potřebuje chodítko, které budu moci dovolit, aby si ji jeden z pár dní, ale já vím, že budu odmítnout použít. A protože ona nebude moci pracovat mnohem déle, musím si druhé zaměstnání. Byl jsem se snaží přijít na to, jak pracovat ve dvou zaměstnáních a starat se o ni. Je to skoro nemožné. Já jsem ta jediná je, opravdu. Vše, co spadne na mě a nic někdo může říct, nebo udělat, aby pomohla. Jsem zvyklá žít sama a dělat věci, na mé vlastní, ale to je ohromně moc. Nejhorší část, není to ani tak hrozné, ale jak to bude brát.

Potřebuji nové auto, ačkoli. Moje auto má příliš mnoho věcí špatně s ním, a že bych je levnější si ojetý vůz. Včera jsem konečně volal a dostal půjčku od mého 401K. Část peněz je pro zálohu na nové auto. Část peněz je začít platit nějaké účty jsem zaostal o. A velmi malá část půjde do mé spořící účet jako polštář. Mohu jen doufat, nemám potřebu co-signer pro nové auto. Pokud to udělám, jsem šroubované I. Jediné, co vedení mé auto z rozpadající se právě teď je modlitba k bohům.

A lepicí páskou.

Doslova.

Věci nekončí, ačkoli. Mám také se postarat o dům, uvnitř i venku. Pokud to nedostanou udělat, ona feny. Ta žena má jen 4 nebo 5 pěkné věci říct mi, co jsem vystudoval vysokou školu v roce 1996. Každý den tam jsou škrty na mé vlastní-úcta od ní. Malý popíchnutí, které jedí daleko na mě a mou duši. Nějak se mi podaří ignorovat většinu času, ale ne vždy. Chce nějaký perfektní dokonalosti ode mě, že nikdo nemůže dosáhnout. Nic, co jsem kdy udělal nebo řekl, je pro ni dost dobrý. Nebyla příliš mnoho let pamatovat. Tak jsem to všechno extra věci. Většinu času jsem si udržet náskok před ní. Dělám seznamy denně o tom, co je potřeba udělat před a po práci. O jediný čas jsem opravdu mají pro sebe a dělám něco pro sebe, je, když jsem spal. Druhým úkolem bude sát pryč na to.

A pak tam jsou mé vlastní zdravotní problémy. Jsem potřeboval mít operaci na mém pravém rameni po dobu 4 let. Čekal jsem až do minulého roku, má 10. výročí v práci, takže jsem mohl dostat 75% své odměny v době, kdy budu potřebovat off, v porovnání s pouze dostat 60% své odměny, kdybych odešla před svým 10. výročím . Právo v době mého 10 let práci přišel, je, když šla z kopce. Nemohu si pomoci jí s mou dominantní rukou na pásce po dobu 3 měsíců nebo tak. Jsem si jistá, že jsem také rozvoj artritidy v mých rukou a mohl jen mít ucpané tepny. Opět platí, nemohu se o ni staral, a tyto věci postaráno. Vím, že je třeba se starat o sebe první, ale já prostě nemůžu. Jsem tak uvízl jsem schopen se pohnout.

V poslední měsíc-a-a-půl jsem přišel po téměř zabil sebe dvakrát. První s ostrým, ostrý nůž v lese za hřbitovem, kde by nikdo nikdy mě našli a pak chtějí zjistit, jestli moje auto opravdu mohl udělat 140 mph přímo do stromu. V obou případech jsem byl zastaven v duchu (ne ve stejném duchu i krát) říká, že nebyl můj čas. Když jsem byla sebevražedná v pubertě, mohl jsem doslova cítit konec provazu jsem držící se. Bez ohledu na to, jak tenká, že lano má však vždy raveled sám zálohovat a vytáhl mě s ním. Nejstrašidelnější věc, pro mě je právě teď nemám pocit, že lano už. Možná, že vesmír není myslím, že potřebuji cítit, že je už to, že jsem vyrostl, že je třeba cítit, že je pod mou rukou, ale já si to potřebují. Bez jeho přítomnosti, by duch nebude stačit k zastavení mi příště a že děsí shit ze mě. Nejsem typ člověka, usilovat o terapii, ale já jsem cítil, jako bych třeba vidět někoho na pár měsíců. Jediná věc je, nemám čas. Ne s snaží dělat všechno ostatní. A to není jako smršťovací je otevřena v 1am, když se dostanu z práce.

Vím, že jsem měla udělat čas pro lékaře a zmenšovat, ale mám méně a méně spánku, jak je to, jako dny a týdny jet, protože stále více a více věcí je přidán do seznamu, že se musím starat. A protože moje máma nemá zatím chodítko, musím ujistit, jsem doma, aby jí pomohl z vozu, a to až na palubu schodech, a do domu. Padla jednou a obviňoval mě za to, že jí pomohl. Od té doby jsem jí pomohl každý den. Ona obviňuje mi celou dobu na věci, které není moje vina, stejně. S Walker, nebudu muset být kolem, aby jí pomohl z auta do domu. Pak jsem si dvě zaměstnání. Ale co když jí pomáhal do a ze svého oblečení? Ano, jsem, aby jí pomohl změnit po celou dobu. A k dovršení všeho, co si o čas, aby se jídla k jídlu? Čas k nákupu potravin? Prát? Jak můžu dělat všechny tyto věci, starat se o ni, dvě zaměstnání, všechny, přičemž je v neustálém fyzickou bolest a snaží mé nejtěžší udržet i sebemenší zdravého rozumu, aby mě od obzoru sebe?

Nemůžu.

Já prostě nemůžu.

Ale přesto, já musím.

Nějak.

Jsem umřel znovu.

Ne doslova, samozřejmě, ale obrazně. My všichni máme úmrtí sebe po celý život, nebo alespoň, smrti fází sami. Tato smrt byla rychlá, bolestivé, a nečekané, ale jdu si uvědomit, dobrý.

S každým smrti sebe začíná nový život. Stáváme lidmi jsme se zase do něj a nechat za sebou minulost našeho já. Jakmile budeme hit určitého věku, ačkoli, tam jsou některé věci, o nás, že se nezmění, ale stále existuje spousta změn, které mohou nastat. Někdy změny jsou jemné, možná změna pohledu. Jiné změny však mohou naše osobnosti v něco úplně opak toho, co jiní lidé-a sebe-kdysi znal.

Nemohu spočítat, kolikrát jsem už umřel v tomto životě. V tomto bodě si myslím, že by se superpočítač na postavu, která se, nebo alespoň někdo opravdu dobře s počítadlo.

S každým hlavním smrtí jsem přemýšlel o osobě Chtěl jsem se stát a přemýšlel, pokud tato osoba by se mi v životě. I když přiznávám, že jsem udělal, že trochu s tímto novým smrtí, celkově jsem si skoro myslel, že. Důvodem je, je znám z minulých životů přemýšlet o tom nebude dělat dostat upravena do nového života jakékoli rychlejší, jednodušší, nebo lepší. Jel jsem sám blázen s otázkami, které jsem neměl odpovědi a odmítám, aby se prostřednictvím alespoň tu část znovu.

Nevím, jak budu zase, když dostanu upravené do tohoto nového života jsem se dostala do. Vím, že bude jiný, ale ne v čem. Jediné, co vím určitě je budu silnější. Vždycky jsem po smrti. Důvěra úrovně, přidělení vlastní-úcta, celková osobnost, tyto a další jsou rysy, ve kterých budu muset počkat a zjistit, jak dopadne.

Rád bych si myslím, že bych si říct, jak jsem se zase ven, ale já opravdu ne. Je to přirozený proces. V přírodě vs živit debatu, kterou jsem studoval na délku, věřím, pěstovat hraje jen velmi malou část, pokud existuje, opravdu, v tom, jak jsme se zase ven. Je to příroda, naše individuální duše a osobnosti, které tvary a definuje nás. Nejsem snaží otevřít debatu tady, jen s uvedením mého názoru po hodně výzkumu v průběhu let.

Zatímco přemýšlel o tomto osobním death / život, co dnes, jsem měl skok naděje pro budoucnost stalo mně. To nebylo nic víc než mobilní jiskra z hluboko uvnitř, ale to se stalo, cítil jsem to, a stále pocit, že to ve mně. Od vytvoření života, které mají myšlenku, aby i teorie chaosu, všichni víme, že jedna malá jiskra může vést nás na cestě k větší a jasnější věci. To vedlo k jiskra naděje. Podívejme se, kde to trvá mi tam.